Vláčky jako hračka
Historie modelů a hraček – vláčků je prakticky stejně stará jako vlaky skutečné. Asi nepřekvapí, že první modely byly vyrobeny z propagačních důvodů, když se prosazovaly stavby železnic v reálném světě, ale brzy poté už se začaly objevovat i jako hračky. V období viktoriánské Anglie byly první mašinky určeny jen pro děti z velmi bohatých rodin. Vyráběly se z plechu a poháněly je různé varianty natahovacích mechanismů, které byly upraveny z hodinových strojků. Zájem o ně vybudil nabídku a brzy byly k dispozici i levnější varianty, určené střední třídě a zároveň se hračky vyráběly i v dalších zemích, především Francii, Americe a také v Německu. Tam také došlo k zásadnímu zvratu, když v roce 1891 firma Marklin představila svou první vlakovou sadu. Ta mimo lokomotivu a několik vagonů už obsahovala sadu rozpojitelných kolejí, ze kterých už bylo možné sestavovat trať různých 
tvarů a časem i další doplňky, jako jsou budovy nádraží, mosty, návěstidla a podobně. Postupem let se z modelové železnice stal fenomén. Byla definována mezinárodně uznávaná měřítka modelů, což usnadnilo průmyslovou výrobu a přispělo ke snížení cen produktů a jejich rozšíření do středních vrstev. Kam se od té doby mašinky posunuly a co mohou nabídnout dětem v dnešní době plné počítačů a videoher? Na to jsme se zeptali skutečného odborníka, kterým je p. Matěj Horn, duchovní otec největší expozice věnované modelové železnici v ČR – pražského Království železnic.
Mají dnešní děti o vláčky ještě zájem?
Ano, mají a nejen děti. Modelová železnice je i pro současné děti velmi zajímavá a rozhodně to nejsou jenom samí kluci. Svůj podíl na tom mají také televize, které realizovaly výrobu animovaných seriálů i jejich mezinárodní prodej, a tak je dnes například Mašinka Tomáš produkt s v podstatě celosvětovým dopadem. Sadou doplňků takových dětských vláčků pak děti uspokojují touhu budovat si svůj malý svět, která v některých z nich přetrvá a občas vrcholí i volbou železnice jako místa pro výběr povolání.
Bylo tomu tak i u Vás? Co vedlo k nápadu postavit Království železnic?
V podstatě bylo, byť to šlo trochu oklikou. Od malička jsem měl mašinky rád a s tátou jsme stavěli kolejiště doma. K svátkům, narozeninám a na Vánoce jsem si vždy přál hlavně nové vagóny nebo lokomotivy. Zásadním problémem byl vždy prostor, kolejiště jsme stavěli v obýváku, ale pokaždé jsme ho museli uklidit do krabic, a tak se vlastně zrodil můj dětský sen: mít největší kolejiště na světě, které by bylo nastálo. Jak jsem dospíval, přišly jiné zájmy a vláčky trochu ustoupily sportu, studiu a dalším aktivitám. Přesto jsem se o železnici, reálnou i modelovou stále zajímal, ale profesní kariéra mě nakonec zavedla do oblasti internetu a informačních technologií. Po letech jsem tento nápad oprášil a v roce 2008 oslovil dva kamarády, abychom zkusili dát původně dětskému snu ekonomický rozměr. Jak už to bývá, čas ukázal, že některé naše představy byly mírně řečeno naivní a navíc nikdo tou dobou netušil, že přijde vleklá ekonomická krize. Přesto všechno jsme stále tady, v současnosti jsme druhým největším kolejištěm na světě, provozujeme denně více než 550 m2 kolejišť, které představují zjednodušený železniční model České republiky. Zatím máme hotových 5 krajů a stále stavíme dál!
A jaké vláčky můžeme u vás vidět?
Opravdu širokou škálu, ale máme i jiné věci. Snažíme se budovat zábavné centrum pro rodiny s dětmi, které však svým obsahem nabízí i významnou edukativní složku určenou školkám, základním a středním školám. Máme propracovaný vzdělávací program schválený Ministerstvem školství, dělený podle věku dětí, ve kterém hlavní roli hraje dopravní výchova. Ale abych se vrátil k Vaší otázce, hlavní plochu tvoří digitálně řízená modelová kolejiště v měřítku 1:87 (známém také jako H0). Pak jsou to ukázky větších plechových modelů ETS a Merkur v měřítku 1:45 a hračky, které jsou prezentovány již zmíněnou Mašinkou Tomáš, o něco novějšími veselými vláčky Chuggington a také plastovými vláčky Tomica. Svou železniční sekci ale má i část vyhrazená Igráčkům nebo stavebnici LEGO. Ve velkém kinosále máme dokonce část skutečné lokomotivy, ve které si mohou děti užít pohled z kabiny strojvedoucího a vyzkoušet ovládací prvky. Pohled „ven“ je zajištěn projekcí na dva obří monitory, umístěné místo oken a děti simulátor doslova zbožňují stejně jako interaktivní tlačítka, která spouští konkrétní akce v našich kolejištích. Dokonce i populární dětská houpadla mají u nás tvary mašinek.
Vláčky u vás jsou ale jen na koukání. Nebo si s nimi mohou děti i hrát?
Platí vlastně obojí. Velká kolejiště jsou opravdu jen na koukání a jsou od návštěvníků oddělena. Jejich stavba je časově a finančně velmi náročná, neboť jejich cílem je co nejvíce se přiblížit realitě. Tam děti opravdu pustit nemůžeme. Nejen, že by nám z nich časem asi moc nezbylo, ale především jsou stavby i vlastní vlaky z relativně pevného, avšak křehkého plastu. Nad tratěmi je trolejové vedení a okolo nich už více než 25.000 malých postaviček. To je doslova přehlídka ostrých hran a malých předmětů, takže by to bylo pro děti jistě zábavné, ale také dost nebezpečné. Pomocí zmíněných tlačítek ale mohou děti spouštět například vlaky Tomica a k dispozici je jim i velký dětský koutek. Pro ty méně akční promítáme i LEGO filmy a větší zase ocení herní konzole. Neméně zajímavý je také Velký interaktivní Model Prahy, na ploše 114 čtverečních metrů, který prezentujeme ve spolupráci s Odborem rozvoje hlavního města Prahy nebo úžasný Šípův papírový model Prahy 1. Poloviny devatenáctého století.
Zmínil jste, že stavba kolejišť je finančně náročná. Kolik tedy stojí vláčky?
Bylo by falešné předstírat, že skutečné železniční modelářství je levný koníček, protože tomu tak není. Cena jedné lokomotivy H0 s digitálním dekodérem se běžně pohybuje mezi 5 až 12 tisíci korun a jeden rychlíkový osobní vagon stojí zhruba patnáct set. Tyto modely jsou ovšem provedeny s vysokou mírou přesnosti detailů podle skutečného vzoru a samozřejmě mají velmi kvalitní podvozky a motory – není výjimkou, že se dědí z otce na syna a i po 20 letech jsou stále provozuschopné. Rodiče budoucího modeláře tedy musí s vyššími náklady počítat, pokud se rozhodnou dítě v tomto zájmu podporovat, pro úplné začátečníky však existuje řada modelů nebo tzv. startovních setů menších výrobců, které jsou cenově dostupnější. Cena je důvod, proč v Království železnic prezentujeme i alternativy pro menší děti, typicky již uvedené mašinky Tomica, Chuggington nebo Tomáš. Jsou svými tvary i barevností předškolákům bližší a ti pak mohou Ježíškovi napsat o dárek, se kterým mohou jezdit doma i na koberci, něco vydrží a rodiče nestojí moc peněz.
Zdá se, že podle Vás jsou vláčky ideální hračkou, ale přiznal jste, že je milujete od dětství, takže zřejmě můžeme trochu pochybovat o Vaší objektivitě, nemyslíte?
Ano (smích), to máte pravdu, ale jen zčásti. Třeba v naší expozici nejsou mašinky jen hračkou, mají významný přesah, protože na modelových kolejištích prezentujeme dětem situace z reálného světa, které jsou propojeny s pracovními listy na téma dopravní výchovy. My dospělí vnímáme modely jinak, ale pro děti je modelový svět stejně skutečný jako ten velký, a tak poskytnuté informace vstřebávají zcela bez zábran a naprosto přirozeně – v tomto pojetí je Škola hrou posunuta na další úroveň. Když jsme si před časem dělali průzkum mezi pedagogy, kteří s dětmi již expozici navštívili, byli jsme výsledky velice potěšeni. Celých 94,5 % nás ohodnotilo jedničkou a návštěvu doporučují i ostatním kolegům. Věřím, že na tom má svůj podíl také přístup našich lidí, a pokud by některé z Vašich čtenářek hledaly zajímavý program pro děti, mohu ještě doplnit, že pracovní listy pro mateřské školy máme k dispozici dokonce i v angličtině, takže pastelky do batůžků, svačinu a hurá do Prahy na mašinky!
Království železnic naleznete na pražském Smíchově, jen pár metrů od metra a stanice tramvají Anděl. Více informací si můžete dohledat i na stránkách www.kralovstvi-zeleznic.cz.
8. 3. 2014
> Komentáře