S dětmi na carvingových bobech
Bobování patří i v naší rodině mezi nejoblíbenější zimní radovánky. Na chalupě sjíždíme kopec na všem možném i nemožném. Na dřevěných sáňkách, na lopatě, na igelitu a nově i na carvingových bobech. Dřív jsme se vždycky shodli, kdo na čem (případně s kým) pojede a pravidelně se střídali. Od doby, kdy jsem na chalupu dovezla „Zipfíka“, předchází každé jízdě dlouhé dohadování…
Ne že by kvůli těmto bobům docházelo k nějakým bitkám, ale je to jako s auty. Jste-li zvyklí jezdit ve Favoritu a pak zkusíte Mercedes, už se vám zpátky prostě nechce (-: Stejně tak to bylo u nás po první jízdě na bobech ZIPFY. Zpátky na lopatu se už nechtělo ani mě, ani Elince, ba ani naší babi.
Musím přiznat, že jsem zprvu o tomto hitu letošní zimy měla určité pochybnosti. V čem mohou být takové plastové boby s kniplem lepší než všechny ostatní normální boby? Proč zrovna tento produkt vyhrál cenu na veletrhu For Toys? Pak jsem ale na youtube viděla několik videí, jak se na bobech ZIPFY jezdí a najednou jsem měla i já chuť to na nich zkusit. Bude to znít jako klišé, ale až po prvním svezení jsem pochopila, v čem tkví jejich kouzlo. Jízda na carvingových bobech je totiž velmi jednoduchá a opravdu příjemná. Oproti ostatním bobům se sedí poměrně vysoko, což má několik praktických výhod. Například tu, že tyto boby lépe izolují od země, takže vás na nich nestudí zadek. Nebo to, že do nich po cestě nenabíráte sníh, který jinak musíte vyklepávat. Nohy máte natažené a opřené o „čumák“ bobů, připravené zabrzdit, když je potřeba.
Zvědavá jsem byla i na ten výrazný knipl uprostřed. Není pohyblivý, je pevně spojený s bobami. Přirovnala bych ho k takovému madlu, kterého se držíte buďto oběma rukama (pak jedete rovně) nebo jen jednou rukou (volnou rukou jakoby pohladíte kopec, přenesete váhu, pak ruce přehodíte, nakloníte se na druhou stranu a takto jednoduše zatáčíte).
Že se na bobech dá jezdit ve dvou, i když to výrobce neuvádí, dokazovala i naše babička s Elinkou. U strmějších úseků jsem alespoň měla jistotu, že Eli neskončí někde rozpláclá v lese. Ne že by jízda na carvingových bobech byla nebezpečná, ba naopak (sedí se kousek nad zemí, tak se přinejhorším z bobů „vykulíte“), ale některé děti prostě nemají pud sebezáchovy. Což mi připomíná, že bych všem doporučila lyžařskou helmu a brýle… Na plácku za domem je to asi přehnané, ale na větším kopci na místě. Krom toho je pro takto malé děti asi lepší dětská varianta bobů, kde dosáhnou více nohama na zem a mohou samy brzdit. A ještě jedna věc mě napadá. V porovnání se sáněmi a mnohými bobami je „Zipfík“ lehký a skladný. A cena? Stručně řečeno – za málo peněz hodně muziky!
Jsem ráda, že už alespoň jedno z dětí dorostlo do bobovacího věku a já se mohu i díky Elince vrátit při sjíždění kopce zpátky do dětství. Nám zatím stačí naše rodinné závodění u chalupy, ale zjistila jsem, že na carvingových bobech se pořádají i závody dospělých…
A co vy, chodíte s dětmi bobovat? A na čem jezdíte?
Vendula Dittrichová
5. 2. 2013
> Komentáře