Tady je pan učitel!
Pan učitel v mateřské školce? Věc nezvyklá na české poměry, ale v českoanglické školce Orangery Park ve Stromovce na něj děti nedají dopustit a je prostě THE BEST…
Rozhovor s panem učitelem Georgem Tunkl z Orangery Park o tom, jaké zásady si přivezl z Kanady, jak učit anglicky a s humorem a návod na sopku
Co Vás vedlo k rozhodnutí stát se učitelem v mateřské školce?George: To byla náhoda, když jsem žil v Kanadě, začal jsem pracovat v družině. Upřímne prvním rokem mě to moc nebavilo, a nešlo mi to, ale pak mi to najednou šlo lépe a lépe a najednou mě děti začaly poslouchat a začaly se smát, takže jsem u toho vydržel 11 let. A potom jsem měl pocit, že chci dělat něco jiného, takže jsem začal učit autoškolu, asi po 4 roky.
Když jsem přijel do Čech, tak jsem si myslel, že budu učit dospělé. Začal jsem učit dospělé po večerech a děti přes den, a pak jsem zjistil, že s dětmi je daleko větší legrace, že si vůbec neuvědomují, že se něco učí a učí se to rychle. Ale naopak ti dospělí si uvědomují, že se učí, že se učí daleko pomaleji než děti a hlavně neustále mají nějaké výmluvy proč neudělali domácí úkol, všichni to známe. Takže to rozhodnutí učit děti pak bylo jednoznačné.
Ale úplně původně jsem chtěl být hudebník. Hraju na kytaru, psal jsem písničky a myslel jsem, že moje kariéra bude úplně jiná, ale teď musím říct ( George nasazuje velký úsměv ), že tohle je daleko více naplňující.
Jaká byla Vaše cesta do Orangery Park?
George: Po návratu do Čech jsem asi podvědomě hledal kvalitní školku, jako byla ta v Kanadě. Nejdříve jsem narazil na firmu, která mě využívala, abych chodil ze školky do školky a učil české děti anglicky, ale tam jsem neměl pocit zázemí, takže jsem po 3 letech hledal školku. Našel jsem anglickou školku, kde jsem vydržel čtyři roky, ale byl jsem překvapen, jak tato školka nedosahovala v určitých věcech kvalit té školky v Kanadě.
Od té doby jsem už byl v několika školkách, Orangery Park je čtvrtá školka, a zatím si držím palce, že to bude ona. Chtěl bych se tu přibližit úrovni té kanadské školky, myslím, že rodiče to ocení, že si všímají toho, že se učitel opravdu věnuje dětem. Když jdeme na zahradu a nebo do parku, tak si tam nesednu a neopaluju se, ale věnuju se dětem. A doufám tedy, že něktěří rodiče přijdou sem i kvůli mně, jsem zvědavý. ( smích )
Když se podívate na výběr školky z pohledu rodičů, na co byste je k Vám nalákal?
George: Nejvíce si určitě rodiče všimnou, jestli je dítě spokojené. A zrovna dneska mi jedna maminka říkala, že díte o mně neustále mluví, že s Georgem pouštěli lodičky a krmili kačenky a byli támhle, takže myslím, že i tohle rodiče ocení. Když doma dítě řekne nevím, nedělali jsme nic a celý den jsem brečel, tak to není dobrý. Také mám rád, když se děti vedou k samostatnosti, myslím si, že pro ně, pro jejich sebevědomí, je to také důležité.
Jak v Orangery Park probíhá výuka? Mluvíte na ně česky i anglicky nebo se snažíte primárně anglicky?
George: Obrovská výhoda je, že je tu i více cizinců. Teď tu máme holčičku z Pakistánu, takže s ní se bavím.jpg)
anglicky, potom je tady chlapeček z Bulharska, na něho mluvím také anglicky, on sice anglicky nemluví, ale stejně si rozumíme. Myslím si, že další věc, kterou rodiče ocení je, když děti přijdou domů s novými slovíčky nebo frázičkama. Já se také hodně snažím, aby byla výuka pro děti přitažlivá, učit humorem, takže když čtu knížku, tak je většinou legrační, když zpíváme písničku, tak je legrační, a jakmile je to více legrační, tak je to pro ty děti více přitažlivé. Nejen že opakují po mně, tenhle obrázek je, tohle slovo je, ale zpíváme písničku a postupem času i zjišťují, co v té písničce je.
anglicky, potom je tady chlapeček z Bulharska, na něho mluvím také anglicky, on sice anglicky nemluví, ale stejně si rozumíme. Myslím si, že další věc, kterou rodiče ocení je, když děti přijdou domů s novými slovíčky nebo frázičkama. Já se také hodně snažím, aby byla výuka pro děti přitažlivá, učit humorem, takže když čtu knížku, tak je většinou legrační, když zpíváme písničku, tak je legrační, a jakmile je to více legrační, tak je to pro ty děti více přitažlivé. Nejen že opakují po mně, tenhle obrázek je, tohle slovo je, ale zpíváme písničku a postupem času i zjišťují, co v té písničce je.Všímáte si Vy sám, jako učitel, u dětí, které začínají s angličtinou již ve školce, určité pokroky oproti dětem, které začnou až třeba ve škole chodit jednou týdně do nějakého kurzu?
George: Každé dítě to má jinak. Měl jsem dítě, které po třech letech ve školce neřeklo dohromady ani jednu větu anglicky a naopak jsem měl dítě, které po třech letech ve školce četlo anglické knížky a bavilo se úplně plynně. Já jsem ho pak ještě doučoval, když už chodil na základní školu, takže jsem s ním byl v kontaktu a to bylo prostě talentované dítě na řeči.
Ale určitě je to pro děti přínosem. I to dítě, které nebude mluvit plynule, ale stráví ve školce dva tři roky, tak stejně tu angličtinu získá pasivně. Takže i ty děti, které tu angličtinu nyní nepoužívají aktivně, když se jim něco anglicky řekne, rozumí. Líbí se jim anglické pohádky i písničky, rozumí jim a pak na tom prvním stupni je to pro ně, ta znalost toho jazyka, obrovská výhoda.
Co je na Vaší práci to nejtěžší a co Vás naopak těší?
George: Práce učitele mi nepřipadá těžká, je to většinou legrace a příjemná zábava. Nejtěžší mi spíše obecně připadá vyjít s některými učiteli. Mám zažité určité zásady, jak se chovat a nechovat, že mám určité standardy chování, jako že nepostavím vedle dítěte horký čaj, takže když někteří učitelé tohle dělají, tak mě to trošku frustruje, když si říkám, to přeci dá rozum, že to nemůžu udělat s dítětem. Třeba je nenazývám zvířecími jmény, ty jsi opička apod. Výjimečně třeba ano, když děláme aktivitu, kde je to hra, a takové to posměšné přirovnávání dětí třeba k prasátkům, nemám rád. Tyto zásady mám zažité a nemusím o nich přemýšlet, ale když to slyším u jiných učitelů, tak se vždycky zarazím, jak jim to mám vysvětlit, aby se neurazili, že je poučuji apod. Také nikdy neodměňuji děti za jídlo, když to sníš dobrý fajn a když to nesníš taky dobrý, ale ne, že když to sníš, tak Ti dám bonbon.
A asi nejvíce mě baví, když se s dětmi napojíme na společný humor a já vidím, že tomu rozumějí, a máme takové své frázičky, kdy se začnou ony nebo já smát, tak to se mi líbí, když se zapojují a smějou se, to je pak hodně příjemná práce a atmosféra. Samozřejmě zároveň, když se přitom také hodně naučí, osamostatní se a zároveň začnou používat tu angličtinu, tak je to fajn.
Ze dveří školky Orangery park uděláte pár kroků a jste přímo ve Stromovce…George: Tak ta blízkost Stromovky je ideální. Já rád chodím s dětmi na procházky, říkám tomu, že jdeme na výpravy. Když jsem pracoval na Střížkově v jedné školce, težko se hledala nějaká bezpečná místa na výpravu, ale tady je bezpečí zaručeno, a hlavně krásná přídoda. Takže se těším až rozchodíme ty děti, co tu teď máme a budeme vyrážet na výpravy dál a dál. Vlastně i teď s těmi tříletými jsem šel na Kaštánek na hřiště, to jsme byli skoro u Letné, a jeden z tatínků mi nemohl uvěřit, že jsem tam to jeho dítě nenesl ( smích ). Opravdu jsme tam došli.
Mám také moc rád přírodu, třeba se s dětmi učíme jména stromů a v jiné školce mi zase babička říkala, že nemohla uvěřit, kolik toho její vnučka zná, kytičky, stromečky v angličtině, takže já bych to zase nevěděl, kdyby mi to ta babička neřekla, ani bych si to neuvědomil, kolik se toho ty děti se mnou naučí.
Prázdniny jsou za dveřmi, jaké máte plány?
George: Zrovna dneska mě napadlo, že děti moc rády zpívají a zatím tady nemáme hudební kroužek, tak tomu bych se rád věnoval. A hlavně chystáme ve Stromovce příměstský tábor, kde se přemístíme do různých období naší historie. Na začátku prázdnin prozkoumáme PRAVĚK, ŘECKO A ŘÍM, EGYPT a DVŮR KRÁLE IV. V měsíci srpnu se naše putování přenese do fantazie, kde nás uvítají HARRY POTTER, PIRÁTI Z KARIBIKU a AVATAR. Náš program je určen pro děti od tří do deseti let. Děti budou rozděleny dle věku do různých skupin a budeme začínat od osmé ráno a skončíme v podvečer.
Pravěk, už mám vyzkoušený z loňska, myslím, že se to hodně povedlo. To jsme šli do muzea, kde nás provedl.jpg)
paleontolog, potom jsem zalil vydezinfikované kuřecí kosti do sádry a děti si samy zahrály na paleontology. Pak jsme odlévali i velkou kost ze sádry zase v pískovišti. A taky jsme dělali sopku, což byla celkem exkluzivní aktivita. Dali jsme kašírovaný papír do láhve, kolem namalované dinosaury, potom jsme do láhve nalili ocet, červené barvivo, trošku jaru, aby to více bublalo, nasypala se tam rychle jedlá soda, a ono to přečete, valí se ta červená jakoby láva a měl jsem tam jednoho desetiletého kluka a ten si pořád stěžoval, že to vůbec nebouchlo, tak jsem to zacpal korkem, a pak když to bouchlo, tak to byla docela řacha, to jsme byli všichni ohození ( smích ). A já jsem spadnul ze židle, když to bouchlo, a akorát do dveří vstoupila učitelka z druhé třídy a říká, co jste to tady dělali a s pohledem na mě, jo to je George.
paleontolog, potom jsem zalil vydezinfikované kuřecí kosti do sádry a děti si samy zahrály na paleontology. Pak jsme odlévali i velkou kost ze sádry zase v pískovišti. A taky jsme dělali sopku, což byla celkem exkluzivní aktivita. Dali jsme kašírovaný papír do láhve, kolem namalované dinosaury, potom jsme do láhve nalili ocet, červené barvivo, trošku jaru, aby to více bublalo, nasypala se tam rychle jedlá soda, a ono to přečete, valí se ta červená jakoby láva a měl jsem tam jednoho desetiletého kluka a ten si pořád stěžoval, že to vůbec nebouchlo, tak jsem to zacpal korkem, a pak když to bouchlo, tak to byla docela řacha, to jsme byli všichni ohození ( smích ). A já jsem spadnul ze židle, když to bouchlo, a akorát do dveří vstoupila učitelka z druhé třídy a říká, co jste to tady dělali a s pohledem na mě, jo to je George.A poslední otázka. Vy sám jste chodil do české nebo kanadské školky jako dítě a co vás tam nejvíce bavilo, na co vzpomínáte?
George: Já jsme chodil do české školky, a právě jsem si říkal, že tam ani ty vzpomínky moc nejsou, že spíše dnes se snažím pro ty děti dělat věci, které já bych si přál jako dítě v té své školce. Já si pamatuju, že jsme tam dělali hlouposti a že jsem asi zlobil. (smích)
Shodneme se s panem učitelem na tom, že i my samotné máme ze školky spíše vzpomínky v podobě traumat nebo nepříjemných věcí, jak na nás paní učitelky křičely, když se nám po obědě nechtělo spát (dnes pro nás dost nepochopitelné, co bysme za to daly, že). Ale zase moc paní učitelky na výběr neměly, když nás měly třeba najednou třicet dětí a do rozhovoru nám vstupuje paní ředitelka, která právě přišla, Romana Falge Vondalová:
Já to vidím u nás, jak moc citlivě musíte k tomu dítěti přistupovat, abyste mu v nečem neublížili. Když jich ve třídě máte málo, tak s nimi můžete pracovat, i s tím kolektivem. Měli jsme jednoho chlapečka, který byl dříve trošku jako outsider a když ten učitel s ním dobře pracuje a dá ho třeba do vůdčí role, tak pro ten jeho budoucí život je to hrozně důležité.
George: K tomu spaní, já se snažím, aby děti, které to potřebují, spaly, a v tu chvíli je hrozně důležitá komunikace s rodiči, abych třeba věděl, kdy to dítě jde spát večer, kdy ráno vstávalo, jestli ten den potřebuje spát či nepotřebuje spát a dítě, které nechce, tak po něm nebudu chtít, aby hodinu a půl nehnutě leželo, to můžeme hrát nějakou hru, malovat si, číst si, ale nemusí přeci nehybně ležet. Takže to je taky taková má zásada, kterou bych rád prosadil…
Naše doplnění: se soukromými školkami se s českým baby boomem roztrhl pytel, ale jak si, když už na to ty finance v rodinném rozpočtu najdete, vybrat?
Rozhodující by pro Vás mohla být kromě vašich osobních potřeb i zda školka má akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Například Orangery Park ji získala a je to garance toho, že vzdělávací program školky je plně v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, který je vydáván právě MŠMT, je velmi kvalitní a připraví Vaše dítě na budoucí školní docházku.
Chcete se s Georgem potkat osobně? Není nic lehčího než si v Orangery Park domluvit schůzku a podívat se, jak probíhá výuka. Anebo si s námi zasoutěžte o týdenní prázdninový program. Více se dozvíte během dnešního odpoledne v sekci Soutěžte.
4. 6. 2012
> Komentáře